Mohelnický OPEN poprvé Fischerovým tempem

Ladislav Spurný

Rapid turnaj Mohelnice OPEN 2019 i letos proběhl o dušičkové sobotě 2. listopadu a stejně jako loni byl ve znamení sychravého a typicky podzimního nečasu, který vyhovuje většině hráčů, kterým nemusí být případně líto slunečný den strávený nad šachovnicí. Klání mělo opět status krajského přeboru v rapid šachu a letošní novinkou se stalo zavedení Fischerova způsobu spotřeby času!

"Hrálo se tempem 15 minut na partii a pěti vteřin za každý provedený tah. Ohlasy byly vesměs kladné, zaznamenal jsem ovšem v kuloárech i názory, že ne každému to vyhovovalo. Zejména starší ročníky hráčů to občas mírně popuzuje, někdy jim činí potíže obsluha a pochopení elektronických hodin. Přesto se domnívám, i s ohledem na aktuální trendy v závodním šachu, že je to krok správným směrem. Více se rozhoduje na šachovnici. Čas na rozmyšlenou samozřejmě stále vstupuje do hry markantním způsobem, ale už nemusí být v roli rozhodujícího faktoru, který stojí třeba prohru partie," pochvaloval si opatření hlavní organizátor turnaje Karel Volek. A dodal, že uvažuje o jediné změně, totiž o snížení bonifikace z pěti na tři vteřiny.

V úvodním projevu pak přivítal na startu rovných sedm desítek hráčů, čímž se účast zařadila - ve srovnání s předchozími ročníky - k solidnímu průměru, i když nutno podotknout, že soutěž pamatuje i lepší časy a silnější zastoupení šachistů, zejména z mistrovské či velmistrovské sféry.

"To se samozřejmě odvíjí od více faktorů, na prvním místě je ale cenový fond a jeho možnosti. Již delší čas se ale cíleně nesnažím dostat sem za každou cenu plejádu velmistrů. Účast je poslední roky více méně konstantní a já rád vidím, když sem najdou cestu desítky řadových klubových hráčů, pro které je to příležitost si dosyta zahrát. Už letos jsem navíc počítal s posunutím termínu konání, což se nezdařilo proto, že sál je dlouho dopředu vytížen jinými akcemi. Vím však, že krytí termínu se svátkem památky zesnulých není ideální a pro příští ročník se mi již podařilo klání posunout o týden později," konstatoval Volek.

Turnaj byl opět velmi dobře zorganizován. I letos se hrálo v krásném prostředí městského kulturního centra, kde je výborné osvětlení, dostatek prostoru a hráči si užijí měkkých polstrovaných židlí a veškerého komfortu, který při hře mohou mít. O turnaj se i letos zajímala mohelnická televize, která z něj natočila krátkou reportáž. Volkovi sekundoval v roli rozhodčího velezkušený Jiří Voráč z Libiny. Po sále se pohyboval tiše a nenápadně, nekompromisně však hlídal hru, výsledky a občas řešil drobné spory a neuhlídané emoce. Sem tam pak přidal svou trošku do mlýna svým typicky suchým, mírně ironickým humorem. Kdyby toto chybělo, už by to nebyl on.

K dispozici byl i kvalitně zásobený bufet, jenž nabízel pitný režim i drobné občerstvení, například v podobě chleba s máslem a tvarůžky či dobré klobásky. Druhá pochutina pak částečně zachránila jediný nezdar turnaje - chybějící oběd. Většina hráčů totiž využila možnosti a objednala si dopředu avizovaný smažený řízek s chlebem a okurkem. Zprvu se zdálo, že jídlo má jen zpoždění. Po ověření situace však přišel blesk z čistého nebe. Firma, která měla jídlo dodat, zaměnila termín.

Obvykle se nesluší vyjadřovat se v článku tak vyhraněně, dnes to však napíšu přímo: Karel Volek byl na mrtvici! Nedivím se mu ani trochu. Nejen, že v tom byl zcela nevinně, ale do konce turnaje mu to dělalo vrásky na čele a i přes srdečné ujišťování, že se nic neděje, a velkorysost v podstatě všech hráčů jen rezignovaně prohodil: "Tady je jasně vidět, že člověk se nesmí spoléhat na nic. Naopak, na místě je neustálá kontrola a ověřování." Já ale říkám: "Karle, to je život a i takové věci se mohou stát. Na výborném turnaji to nic nezkazilo!" Část

hráčů našla azyl v blízkém asijském bistru, někteří v okolních restauracích a jiní se vrhli na již zmíněné klobásy. Žádná bouře nevole se nekonala.

Na startu jako největší favorit stanul kandidát mistra a mohelnický odchovanec Martin Formánek (2231). Na přímou otázku, jak se cítí v roli favorita, se mu moc odpovídat nechtělo, nakonec jen konstatoval, že elo koeficient je u rapidu ošidný více než kde jinde a soutěž je zcela otevřená. Konkurovalo mu více hráčů. Podle nejvyššího nasazení bych zmínil IM Jozefa Michenku (2218), kterému se turnaj podařilo vyhrát předloni, dále FM Františka Vránu (2216) a kandidáta mistra Romana Závůrku (2170). Ovšem hned 8 hráčů mělo elo přes 2000+ a tak do konečného pořadí mohli promluvit i jiní.

Následné boje byly velmi tvrdé a vyrovnané. Nejlépe odstartoval Michenka a téměř to vypadalo, že kráčí za jasným triumfem. Vyhrál prvních šest partií v řadě! Závůrka i Formánek na něj tou dobou bod ztráceli. Nakonec však klopýtl i jediný mezinárodní mistr v sále. V sedmém kole nejprve remizoval a v osmém pak prohrál v přímém souboji se svým konkurentem Závůrkou!

"Tato porážka mě opravdu hodně mrzí. Ukážu vám tu pozici. Unáhlil jsem se ve věžové koncovce, byla tam jasná remíza. Myslel jsem, že to mám pod kontrolou, ani pozice nebyla až tak obtížná. Zmýlil jsem se a Roman moje zaváhání využil beze zbytku," podělil se o dojem z partie Michenka těsně před vyhlašováním vítězů, když koncovku chvíli demonstroval.

Závůrka se tak dostal zpět do hry o první místo a i Formánek nelenil a včlenil se postupně zpět mezi nejlepší. O všem rozhodlo poslední kolo. Závůrka i Formánek remizovali, Michenka vyhrál. A tak byla na světě hned trojice hráčů se 7,5 body. Vedlejší pomocné hodnocení pak přálo zlatý post Závůrkovi. Michenka skončil druhý a Formánek třetí.

Za zmínku stojí i hra litovelského kandidáta mistra Jana Krejčího (2060). Ten podal velmi nekompromisní výkon, když sedmkrát vyhrál a dvakrát musel svého krále sklonit a do poslední chvíle mohl promluvit i do pořadí na prvních třech postech. Bohužel z toho byla jen nepopulární brambora. A když si prohlédnete tabulku, povšimnete si na pěkném šestém místě i Ladislava Prucka (1789), který na svůj elo koeficient skončil velmi vysoko. Uvést však zaslouží i mladá mohelnická naděje Jan Kolář (1811). Celkově sedmým místem v turnaji, titulem přeborníka kraje mezi juniory a elo performance na úrovni 2090 jasně ukázal, jak rychle letí výkonnostně nahoru. Nehledě na to, že jej musely potěšit skalpy FM Františka Vrány (2216) a kandidáta mistra Pavla Strašila (2102).

Když jsem se přišel zeptat na radost z triumfu Romana Závůrky, změřil si mě zpytavým pohledem a pak se trochu nejistě zeptal, zda jsem novinář. S úsměvem jsem ho ujistil, že jsem jen řadový hráč, co občas napíše po turnaji článek. Nakonec se tedy o pár vět podělil: "Samozřejmě, že mám z vítězství radost. Přední místa občas sbírám, ale už dlouho se mi nepodařilo nějaký turnaj vyhrát. Šachy mi dnes šly od ruky, ale byly i napínavé chvilky. Například se Zdeňkou Vránovou (1928) jsem byl docela prohraný a měl jsem co dělat, abych výsledek ještě otočil ve svůj prospěch. K vítězství potřebujete i štěstí, stačí, aby se někdo utrhnul, nebo se něco pokazilo a všechno je jinak. Dnes ale mohu slavit."

Punc mezinárodního podniku dodala soutěži účast dvou slovenských zástupců z Čadce. Zahrát si přijeli Pavol Mrmus (1504) a jeho malá dcera Magdaléna (1191), přičemž Pavol se i při relativně nižším elo koeficientu v soutěži rozhodně neztratil, získal 5,5 bodu a obsadil 21. místo. Oba pak převzali i cenu pro nejvzdálenější účastníky. "Děti mají prázdniny, vyjeli jsme si k vám na prodloužený víkend. Byli jsme na hradě Bouzově, kde končí sezóna a měli jsme i další program. A pak jsem na internetu našel i zdejší turnaj a rozhodli jsme se, že sobotu mu věnujeme. Musím zdejší organizátory ocenit, soutěž je opravdu perfektní a moc se nám tu líbí," podělil se o dojmy Mrmus.

Třeba se vrátí zahrát si i příští rok. A s ním všichni, kdo jsou na mohelnickém OPENu pravidelnými hosty. Díky za přípravu turnaje a za rok opět nad šachovnicemi na shledanou!

Celkové pořadí můžete stáhnout zde: